Čerstvě pražená výběrová káva
s neobyčejným příběhem

Blog | Z MODRÉHO BLOGU o2 „Naturpark 12 – Není káva jako káva“

Když se řekne Kokořínsko, většině z nás se vybaví hrad Kokořín s charakteristickou kulatou věží zakončenou špicí, ukrytý uprostřed malebných lesů, školní výlety anebo hodiny dějepisu. Na Kokořínsku ale najdete i něco, co byste čekali spíš někde na pražském předměstí. Pražírnu kávy. A ne jen tak ledajakou. Čerstvě praženou výběrovou kávu s neobyčejným příběhem dodává sociální podnik Naturpark 12  do vyhlášených kaváren po celé republice. Nejen na ten příběh jsme se dnes zeptali paní Hany Potměšilové.

V přihlášce k soutěži jste uvedli, že jste pražírnu otevřeli v době, kdy se naopak všechno zavíralo. Co vám nejvíc pomohlo to zvládnout?

Původní plán byl jasný. V únoru dovezeme pražičky, a až se na jaře udělá hezky a sluníčko vyláká lidi ven na zahrádky kaváren, bude o odbyt naší kávy postaráno. První bod vyšel skvěle. V únoru jsme dovezli pražičky. Jak všichni víme, to ostatní už bylo jinak.

Bylo to tím složitější, že už jsme měli „rozhozené sítě“ v nejrůznějších kavárnách, kde s naší kávou počítali, a nabrané nové kolegy převážně se zdravotním postižením do našeho provozu. Takže jsme prakticky ze dne na den nastartovali téměř na koleni vyrobený e-shop, který jsme původně plánovali spustit v profi režimu na daleko pozdější dobu.

Protože v rámci našeho sociálního podniku spolupracujeme s větším množstvím zaměstnavatelů a firem, vytvořili jsme jim na míru speciální nabídky. A to zajímavý benefit pro jejich zaměstnance, kteří zůstali doma, na home office. Kavárny byly zavřené, ale pořád ještě tu byla možnost koupit jim dobrou a čerstvě napraženou výběrovou kávu, nebo třeba mlýnek, filtry… Udělat jim prostě radost. Jednak bylo moc fajn vidět, že jsou tu firmy, které v takové době myslí na své zaměstnance, a zároveň  musím říct, že nám to skutečně hodně pomohlo. Byly to samozřejmě daleko nižší obraty, než jsme měli naplánované, ale fungovali jsme.

Což bylo asi důležité nejen pro pražírnu jako takovou, ale hlavně pro její zaměstnance, je to tak?

Přesně tak. Logistiku máme v Mělníku, pražíme na Kokoříně.  Byť je Mělník kousíček za Prahou, je tu nejvyšší nezaměstnanost lidí se zdravotním postižením. Když jsem v té době hodnotila celou situaci, říkala jsem si, že nejhorší pro zaměstnance je to, když chodí do práce a nemá co dělat. V momentě, kdy se nám díky e-shopu podařilo rozjet přímý prodej, , udělali jsme promo na sítích, požádali spřízněné firmy a organizace o rozeslání speciální mailingu na zaměstnance, podařilo se vše otočit.  Klienti, byť nás třeba ještě úplně neznali, začali objednávat, a náš Naturparkový tým měl práci. A to bylo  pro mě ohromně důležité. Aby lidé cítili, že dělají práci, která je baví a je pro někoho dalšího potřebná!

Kolegové, které zaměstnáváme, byli do té doby povětšinou dlouhodobě nezaměstnaní a na úřadu práce – a teď najednou práci měli, a navíc viděli, že je to práce, která dává smysl. Řada z nich začínala na hodně malých úvazcích. Sami nevěděli, jak práci a nový životní režim budou zvládat.  A když se ohlédnu zpět na těch 18 měsíců, došlo u každého z nich k velkému posunu.   Už v pohodě pracují pět dní v týdnu, šest, sedm hodin a hlavně je vidět, jak ohromně vnitřně vyrostli. Že i sami sobě daleko víc věří, v práci, i jinak, v soukromí. A tohle vidět je pro mě osobně obohacující a úžasné.

Jak jste vlastně přišli na myšlenku zaměstnávat zdravotně postižené kolegy?

To je trochu delší příběh. Spolek Revenium, které provozuje pražírnu a sociální podnik Naturpark 12 založila Petra Horáková, dva Petrové, Horký a Vyhnánek a já. V minulosti nás propojilo téma zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. S Petrou, která pracovala v Hospodářských novinách jsme mnoho let společně rozvíjely problematiku zaměstnávání lidí s postižením v rámci CSR témat, která v redakci vedla. První Petr, který má sám zdravotní postižením, mne před lety požádal o pomoc při rozběhu jeho družstva invalidů. A druhý Petr, který je bývalým prorektorem vysoké školy, jsem dlouhodobě řešila vysokoškoláky s různými zdravotními problémy a jejich uplatnění na trhu práce.

Přes dvacet let se věnuji systémovým změnám ve zdravotnictví. Převážně v neurologických oborech. A hned na začátku, kdy moje první velké téma byla problematika roztroušené sklerózy, jsem zjistila, jak moc je pro pacienty obtížné, přiznat svému okolí že jim do života přišla nějaká nemoc či závažnější postižení. Natož zaměstnavateli. A tak jsem ke své „zdravotnické agendě“ přidala i téma zaměstnání lidí s různými zdravotními trablemi.

A zhruba před pěti lety jsme si my čtyři řekli, že když nás toto všechno nějak propojilo, poznali jsme se navzájem, bylo by dobře vymyslet i něco společného. A začít společně dávat práci s lidem se zdravotním postižením.  Ne práci pro práci, ale práci, která dává smysl, něco, co nám pomůže ukázat, že i neziskovka si na sebe dokáže vydělat plnohodnotnou činností, něčím, co lidi ocení, a co si rádi koupí bez ohledu na to, kdo to vyrobil. Nechtěli jsme být prostě jen neziskovka, která žije z darů a dotací.

A jak s tím vším souvisí káva?

K pražírně jsme se dostali tak, že máme kamarády z Mělnicka, kteří se snaží rozvíjet místní komunitní život, a zároveň mají blízko ke gastronomii. Náš „základní tým“  (Revenia) spojuje mimo jiné i to, že máme moc rádi kvalitní kávu. Tedy jeden Petr a já hodně moc. A Petra s Petr o chlup méně. S Petrem jsme často  právě v Mělníku  chodili do kavárny našeho kamaráda, který do Mělníka trochu přenesl takovou tu „berlínskou kávovou kulturu“ – v jeho vyhlášené kavárně se místa už roky musí rezervovat  dost dopředu. Nějaký čas jsme spolu mluvili o tom, jaké by to bylo mít vlastní pražírnu…  a asi tak po dvou letech jsme si řekli „Půjdeme do toho!“.

Co všechno nabízíte?

Těch káv je spousta, máme výběrové kávy z celého světa. Přinášíme ty nejzajímavější věci pro milovníky kávy, aby si u nás vybral opravdu každý. Ať už je to třeba příslušenství, anebo jedna z posledních novinek – náš „bezkofein“ z Peru. Z téhle novinky jsme měli trochu obavy, jak na to budou zákazníci reagovat, ale je opravdu skvělá.

Snažíme se dělat věci tak, aby lidi, pokud je to zaujme, teprve až potom zjistili, že za naším produktem stojí práce lidí se zdravotním postižením. Aby na první dobrou zákazníky zaujala především ta kvalita nebo nápad.

Kde se dá vámi upražená káva ochutnat?

Vlastní kavárnu zatím nemáme. Jezdíme po akcích, máme vybavený kavárenský stan. První vlastní kavárnu plánujeme otevřít právě na Kokoříně, konkrétně tam, kde pražíme, což je v areálu bývalého penzionu. Ten teď kupujeme a chystáme kompletní rekonstrukci. Chceme ho zrekonstruovat tak, aby vznikl penzion s 24 bezbariérovými lůžky v pokojích a apartmánech, s bezbariérovým bazénem, zázemím pro kola a handbiky, kavárnou a pro veřejnost částečně přístupnou pražírnou. Je to běh na dlouhou trať, ale věřím, že ve druhé půlce příštího roku otevřeme první část.

Naši kávu si už ale lidé můžou pořídit i mimo e-shop. Ať už je to mělnická kavárna Kafé Mělník, v regionech kolem Mělníka, ale třeba i v Neratově v Orlických horách. A taky v několika málo kavárnách po Praze. Doufám, že pokud půjde všechno dobře, těch míst bude po celé České republice postupně přibývat.

Co vám pomáhá v propagaci?

Co nám opravdu dobře funguje, je Instagram. Sítě nám dělá můj syn, gymnazista, který za rok maturuje – a taky miluje kafe. Do toho pro nás vše fotí. Fotky na sítích nám pak přivádějí nové zájemce. Dost často jsou to kavárny, kdy provozovatel vidí fotku, která ho zaujme, a vyžádá si vzorky. Ale není to jen Instagram, jdeme napříč socsítěmi. Začali jsme spolupracovat s nadšenci do copywritingu, kteří nám ve svém volném čase pomáhají s texty. Obrovským způsobem nás posunuli dál, nejen v textech, ale i třeba co se týká e-shopu, cílení reklamy na Facebooku, využití SEO a dalších věcí.

V době, kdy jsme spouštěli první verzi našeho e-shopu, jsme spoustu věcí neznali, momentálně tvoříme novou verzi těch stránek tak, aby k nám dokázaly přivést milovníků kávy ještě víc.

Když si řeknete: Mám rád kávu z Brazílie, je to podobné jako si říct: Mám rád jablka z České republiky. Káv je ohromná spousta druhů, a každá se hodí na něco jiného.

Dostáváte k lidem kvalitní výběrovou kávu. Ať už v praxi, anebo třeba zajímavými a vtipnými články přímo na blogu vašeho webu. Je něco, co v tomhle ohledu funguje?

Snažím se místo „převýchovy“ spíš vysvětlovat, jak jednotlivé druhy kávy chutnají, k čemu jsou vhodné, jak s nimi zacházet. Často se stává, že když se mě někdo ze známých na něco v souvislosti s kávou zeptá, uvědomím si, že je to super téma na „osvětový“ článek. Málokdo třeba ví, že jsou různé druhy kávy, stejně jako máme stovky druhů jablek (nebo vína), je i sto, tisíce druhů káv, a každá z nich je jiná.

Ta změna přístupu ke kávě a její různorodosti je samozřejmě něco, co chce čas. Ale my v Reveniu se snažíme obecně měnit přístupy k některým zažitým principům, ať už týkají právě třeba kávy – anebo například i lidí se zdravotním postižením. A v naší pražírně se nám to teď postupně daří a propojením osvěty s osobní zkušeností posouvat zase o kus dál.

Děkuji za rozhovor.  

Autorka:

Alex Juranková, specialista komunikace

Od business divize a kontroly textů pro mobilní Back Office k lidské a srozumitelné komunikaci v rámci týmu o2.cz. Tak by se dala shrnout dekáda jejího působení v O2. Vystudovaná knihovnice, která svou vášeň pro češtinu a psaní kombinuje s možností ukázat zákazníkům O2, že i velká firma může komunikovat jednoduše a přátelsky. Její pisatelskou stopu najdete v řadě mailingů, textací i článků napříč on-line i off-line O2 světem. A svoje zkušenosti předává na školeních i dalším kolegům.

Zdroj: https://blog.o2.cz/2021/10/01/naturpark-12-neni-kava-jako-kava/

Káva do kanceláře

Dopřejte vašim lidem dobré povzbuzení.

Velkoobchod

Naši kávu dodáváme kavárnám i restauracím.